Jdi na obsah Jdi na menu
 


DADAISMUS

18. 3. 2014

Dadaismus, též Dada, byl avantgardní umělecký směr vzniklý ve Švýcarsku. Mezi roky 1916 - 1923 byl velmi populární. Vznikl jako revolta skupiny umělců různých národností proti válečným hrůzám (část jeho představitelů se světové války osobně účastnila). Dadaismus byl prostředek jak vyjádřit zmatek a strach z války, zároveň však toto hnutí nehledalo žádná východiska (východiskem byl nesmysl) a tak Dada sklouzla až k nihilismu ( z latinského "nihil" nic - otevřeně negativní vztah k všeobecně přijímaným hodnotám, ideálům, morálním hodnotám, kultuře apod. = Friedrich Nietzsche). Pro dadaistická díla je charakteristická úmyslná nerozumnost a odmítnutí převažujících standardů umění, propagovali totální anarchii v životě i v kultuře, absolutní svobodu tvorby a umění zbavené sociální funkce.

Podle dadaistů nebyl Dadaismus umělecký směr, ale jeho opak. Jelikož se umění zabývá estetikou, dadaismus ji ignoruje, dále se snažili, aby jejich díla neměla žádný význam - výklad jejich děl byl zcela závislý na divákovi. Tehdy běžné umění se snažilo působit na lidské city, dadaismus se snažil urážet. 

Původ slova Dada je nejasný a existuje několik teorií o vzniku tohoto slova. Za prvé se jedná o slovo bez jakéhokoli významu, které si dadaisté prostě vymysleli. Za druhé, slovo pochází od rumunských umělců (T.Tzary a Marcela Janca), kteří často používali slova "da, da", znamenající "ano, ano". A za třetí, při vzniku hnutí dadaisté přemýšleli jak toto hnutí pojmenovat, a tak náhodně zabodli nůž do francouzsko-německého slovníku - "Dada" je ve francouzštině dětské slovo pro "houpacího koně". Francouzština má také hovorový výraz "c´est mon dada" znamenající "to je má záliba".

Za počátek dadaismu bývá považováno datum 5. února 1916, kdy se v Curychu v Kabaretu Voltaire, sešla řada umělců a intelektuálů (velmi často emigrantů), kteří svými protiválečnými a pesimistickými postoji vytvořili toto hnutí. Velmi brzy se dadaismus dostal do USA a Německa, kde se rozvíjel nezávislým způsobem.

V roce 1917 byla otevřena galerie Dada a začal vycházet dadaistický časopis. V roce 1920 se centrem dadaismu stala Paříž. Po roce 1924 začal dadaismus plynule přecházet do surrealismu,  a tím se dadaismus stal jakýmsi zakladatelem moderního umění.

Kabaret Voltaire postupně upadal, až přestal fungovat úplně. V roce 2002 byl zabrán skupinou umělců, kteří prohlašovali, ž jsou neo-dadaisté, po jejich soudním vystěhování zde bylo založeno muzeum dadaismu.

Ve výtvarném umění dadaisté prosazovali osvobození věcí z jejich obvyklých vztahů a následné položení věcí do nových, nečekaných a zcela nelogických vztahů. Jejich základními technikami byly tzv. objekt trouvé - tzn. nalezený objekt a ready made. Obě tyto techniky znamenají rozebrání nějakého předmětu na části a jeho případného složení (nebo použití takto vzniklých částí) do něčeho jiného, čímž vznikne nová dosud neznámá věc. Je zajímavé, že tyto techniky, které byly považovány za šokující a velice nekomerční, daly podněty např. reklamě, filmu, ale i typografii a fotografii.Představitelé: Hans (Jean) Arp, Hugo Ball,Arthur Cravan, Jean Crotti, Salvador Dalí, Max Ernst, Vasilij Kamndinskij, Otto Morach a další.

V literatuře dadaisté žádali zrušení všech literárních konvencí. Prosazovali návrat spontánnosti, která vedla k naivitě a jistému primitivismu a ve svých důsledcích k úplné destrukci jazyka. Ve světové literatuře tento směr ovlivnil významné osobnosti, ale výrazné čistě dadaistické osobnosti se příliš neprosadili. Představitelé: Tristan Tzara, Richard Hulsenbeck, Guillaume Apollinaire, Jean Cocteau. V české literatuře se tento směr neprosadil, ale ovlivnil skupinu kolem časopisu Devětsil, počátky poetismu a divadelní tvorbu Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Z představitelů snad, Lev Blatný (drama), Čestmír Jeřábek (próza) a Jaroslav Hašek (próza, ve smyslu hraní si se slovy).

a.jpgb.jpgc.jpg

 

 

 

 

d.jpge.jpgf.jpg

 

 

 

 

g.jpgimages.jpg